Virová hepatitida typu B

Hepatitida B je virové onemocnění jater způsobené virem hepatitidy B (HBV). Přenáší se krví a tělesnými tekutinami, například při nechráněném pohlavním styku, používání společných injekčních jehel nebo při některých zdravotnických či kosmetických výkonech. K přenosu může dojít také z matky na dítě během porodu.

Onemocnění se vyskytuje celosvětově. Nejvyšší výskyt je v některých oblastech Afriky a Asie, ale infekce se běžně vyskytuje i v Evropě včetně České republiky.

Inkubační doba bývá nejčastěji 1–6 měsíců. Příznaky mohou zahrnovat únavu, bolesti břicha, nechutenství, nevolnost, bolesti svalů a kloubů, tmavou moč nebo žloutenku. Část infekcí probíhá bez příznaků.

Na rozdíl od hepatitidy A může hepatitida B přejít do chronicity. Chronická infekce může vést k cirhóze jater, selhání jater nebo rakovině jater.

Léčba akutní hepatitidy B je většinou podpůrná. U chronických forem se používají antivirotika , která dokáží výrazně zpomalit množení viru a snížit riziko poškození jater, úplné odstranění viru však nemusí být vždy možné.

Nejúčinnější prevencí je očkování. V ČR je toto očkování plošně povinné pro všechny obyvatele narozené od roku 1989/90.