Meningokokové infekce

Meningokoky, neboli bakterie Neisseria meningitidis, představují závažnou skupinupatogenů vyskytující se celosvětově. Onemocnění se přenáší kapénkovou cestou při blízkém kontaktu s nakaženou osobou nebo bezpříznakovým nosičem, například při kašli, kýchání, líbání nebo dlouhodobém pobytu v uzavřených kolektivech. Rezervoárem nákazy je výhradně člověk. Nejvyšší riziko je celosvětově v tzv. meningitickém pásu v oblasti rovníkové afriky od Senegalu po Etiopii, kde se v období sucha (prosinec-červen) vyskytují tisíce případů. Zatímco v Africe jsou hlavní skupinou meningokoky ACWY, v Evropě dominuje skupina B.

Nejvíce ohrožení jsou kojenci, dospívající, mladí dospělí a imunosuprimovaní pacienti. Zvýšené riziko mají typicky osoby žijící v kolektivech, například studenti na internátech, vojáci nebo účastníci hromadných akcí. Onemocnění může vzniknout velmi rychle i u dosud zcela zdravého člověka.

Inkubační doba je 2–10 dní. První příznaky mohou připomínat běžné virové onemocnění – horečku, bolest hlavy, únavu, bolesti svalů nebo zvracení. Během několika hodin však může dojít k rozvoji těžkého zánětu mozkových blan nebo sepse. Typické jsou poruchy vědomí, ztuhlost šíje, křeče a krvácivé projevy na kůži. Onemocnění mívá velmi rychlý průběh a i přes intenzivní léčbu může vést k úmrtí nebo trvalým následkům, jako jsou amputace končetin nebo poruchy sluchu.
Léčba spočívá v okamžitém podání antibiotik a intenzivní nemocniční péči. Nejúčinnější prevencí je očkování.